VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA VÝSTAVY ZDE
Dílo Jany Hojstričové a Pala Macha je nejnovějším společným dílem, které vytvořili speciálně pro prostor Synagogy v Hranicích. Palo a Jana Hojstričová spolupracují od roku 2010. Nejsou tvůrčí dvojicí v tom „klasickém“ duchu, každý z nich má svůj autorský program, svou tvorbu a cíle.
Čas od času se však jejich tvůrčí cesty protnou, aby se pokusili o netradiční a inovativní dialog nejen dvou svéprávných osobností, ale i přístupů specifických pro disciplíny, kterým se „domovsky“ věnují. Spojení fotografie a skla rozhodně není každodenní a jednoduché. Nejprve museli vyřešit transfer fotografie na sklo, do malby na skle a vice versa, hledali jak dát nový rozměr skelným obrazům-objektům. Nakládali se světlem a prostorem, transparentností a odrazem, který vzniká po nanesení fotografické vrstvy na skleněnou – pigmenty a teplem – přemodelované plátno. Později si před sebe postavili složitější cíle, jakými prostředky vybudovat novou, jednotnou prostorovou strukturu (v koloběhu z 2D do 3D…), kde se obě disciplíny i přístupy spojí do nedělitelného celku.
V případě Synagogy v Hranicích vstoupili do prostoru instalací, která vícenásobně – „reverzibilně“ – zhodnocuje nejen genius loci místa, ale i jeho širší mentální, paměťové a historické stopy. Tvoří ji důmyslně uspořádané, navzájem převrstvené kovové a skleněné konstrukce, stoly a stěny s foto-obrazy na světlo-citlivých a transparentních plochách vytvářející dohromady jakýsi sofistikovaný – reflexivní – labyrint „neustálých, opakovaných situací“ našeho života; které (my) žijeme, které jsme (oni a ony) žili, přestali žít…
Jejich jmenovatelem jsou metamorfózy tělesných a netělesných, oděvem zvláštní odtělesnění forem, defilují před námi jako svérázné stíny, záblesky, náznaky, detaily, či stopy, úlomky obrazových vzpomínek a asociací, které mohou mít pro někoho mimovolný, ale i konkrétní, časový, pro někoho zas nadčasový, zobecněný smysl.
Dílo nabízí komplexní vizuální a mentální zážitek, který má své procesuální stupně a stavy: jednotlivé vjemy se mění nejen v souvislosti s tím, v jaké fázi dne a jeho světelné intenzity (a režie) se tam ocitnete, ale také, zda fyzicky vstoupíte do bludiště, projdete se jím, nebo se na něj podíváte shora, z nadhledu. Sugestivní zážitek na hraně vidění a zdání, stále na nově objevované reflexe viděného i prožitého rozhodně stojí za to.
Společné projekty:
Scanning, Galéria NOVA, Bratislava, SK (2010); Krv, Slovenská národná galéria, Bratislava, SK (2013); Crossing Point, Cisternerne – Museet for Moderne Glaskunst, Kodaň, DK (2013); Body Talk, Glassmuseum Ebeltoft, DK (2014); Outside the Body, SiC! Gallery BWA, Vroclav, PL (2015) a Turčianská galéria, Martin, SK (2016); Slowakisches glas, Museum Kunstpalast, Düsseldorf, DE (2016); Blick auf eine unsichtbare Haut, Slowakisches Institut, Európsky mesiac fotografie, Viedeň, AT (2016); Mr. Jekyl Mrs. Hyde, Glassfestival, Vroclav, PL (2016); Pohled na neviditelnou kůži, Hrad Sovinec, CZ (2017); Konjunkcie, Galéria Jána Koniarka, Trnava, SK (2017); Version Originale, Centre Tignous d’art contemporain Montreuil, Paríž, FR (2018); New Stories, Gallery Meno Parkas, Kaunas, LT (2017), Medzi stenami, Stredoeurópsky dom fotografie, Bratislava, SK (2018); Plynutí času/Časová shoda, Arcidiecezní muzeum, Olomouc, CZ (2018); Images captured in Glass, Hempel Glasmuseum, DK (2019); Neustále situácie, Múzeum moderného umenia Danubiana, Bratislava (2020).
Více fotografií naleznete na www.muzeum-hranice.cz nebo na www.kultura-hranice.cz.
Autor textu: Katarína Bajcurová
Fotografie: Dávid Kurinec
