Ačkoliv se Hranicko může chlubit mnoha překrásnými, či alespoň pozoruhodnými kouty a pamětihodnostmi, přece jenom budou těžko konkurovat v boji o filmařskou pozornost s místy, jako je prastará Praha, historická Olomouc nebo pohádková Telč. I přesto však hledání filmových děl se vztahem k našemu regionu nevyšlo naprázdno a přineslo své ovoce, ačkoliv se pátrání muselo ubírat mnoha nečekanými směry a nazíráno bylo z mnoha neobvyklých úhlů.
Neporažená armáda – nejstarší film natočený v Hranicích
Jediný film, který byl natočen přímo v Hranicích, se nazývá Neporažená armáda (1938, 77 minut). Jak lze z názvu vytušit, jedná se o film spojený s hranickými kasárnami a jejich obyvateli, statečnými vojáky, kteří byli odhodláni v roce 1938 bránit naši vlast za každou cenu. Jedná se vskutku o film natočený v reakci na události předcházející II. světové válce. Bohužel nebylo možné získat přístup k plné verzi filmu, která má úctyhodnou délku přes hodinu a čtvrt. To je opravdu hodně, když vezmeme v potaz, že film byl natočen za pouhý jeden rok. Uživatel Wacoslav1 napsal o filmu na webu csfd.cz následující: Zajímavý raritní kousek. Ano, je to hodně naivní a idealistické, ale zároveň v tom, co chce sdělit a jaké poslání chce film předat, to funguje a já to v té době vidět, tak bych asi taky do té neporažené armády hned narukoval. I když na druhou stranu všichni víme, jak to s tou neporaženou armádou dopadlo, ale na její obranu je třeba říct, že nedostala příležitost se předvést a pole musela kvůli zbabělým politikům vyklidit bez boje.
Ve filmu se nachází vzácné záběry na historické Hranice. Můžete v něm zhlédnout například most přes řeku Bečvu, nebo vchod do kasáren. Pokud byste měli zájem si prohlédnout alespoň patnáctiminutový úryvek z filmu, můžete zabrousit na YouTube.
Epizoda z cyklu Bakaláři: Romance do růžova
Ani idylické Teplice nad Bečvou se nevyhnuly pozornosti filmařů. Byla zde natočena vtipně podaná epizoda seriálu Bakaláři: Romance do růžova (1987, 32 minut). V ní se starý mládenec Jan Miller snaží dát dohromady se Janou Janěkovou, se kterou si domluvil rande přes inzerát. V tomto díle se objevuje jak teplická kolonáda a pohled na osobitý most přes řeku Bečvu, ale natáčelo se i v interiéru jednoho z lázeňských domů. A jak rande dopadlo, si již musíte zjistit sami, epizodu lze najít na YouTube.
Amatérská filmová scéna aneb Unarclub
Co ovšem nezvládnou profesionálové, toho se nadšeně ujmou amatérští umělci. Ve sdružení se angažovali umělci mnoha zaměření a různých seskupení jako Dekadentní divadlo Beruška, Unarfilm, nakladatelství Unarclub, hudební skupina Kakaduo, muzikant Králíček a hudební těleso Unarclub (web: unarclub.cz).
Hudební těleso Unarclub bylo založeno v Hranicích v roce 1989 Jiřím J. K. Nebeským, Jiřím Nezhybou, Petrem Markem a Hynkem Polákem. Beruška a Unarfilm se podíleli na filmové tvorbě nejvíce, ale bylo by dobré zmínit, že umělci těchto seskupení byli součástí také hranické rockové scény 90. let, které je nyní věnována výstava v muzeu na Staré radnici.
Pod záštitou Unarfilmu vznikly desítky krátkometrážních amatérských filmů, hudební videoklipy a dokonce i několik celovečerních filmů, které se mimo jiné vysílaly i v hranickém kině. První hraný film, který seskupení natočilo, se nazývá Nezhybos aneb hlavinka má alibi 1 (1990, 10 minut). Jedná se o desetiminutovou grotesku v komediálně-hororovém ladění. S příchodem nové videotechniky se Unarfilm doopravdy rozjíždí a začíná vznikat jeden film za druhým.
Prvním a velmi významným filmem je Bajesta gumbrina (1993, 55 minut), který je považován za jeden z nejlepších filmů uskupení. Ve filmu se nachází mnoho záběrů na Hranice, včetně náměstí, hlavního vlakového nádraží nebo vnitřních prostor Sokolovny. Film lze zhlédnout na YouTube. Dalším významným filmem je 240 minut v Solingenu (1995), což je čtyřhodinová komedie založená na improvizaci tří herců, kteří představují mladé hrdiny filmu. Nachází se zde pohledy na nábřeží Bečvy, dolní podloubí a Starou radnici. Film byl poté sestříhán na stravitelnějších 90 minut v Solingenu a tuto verzi můžete také zhlédnout na YouTube.
Roku 1996 natočil Petr Marek dílo osobnějšího charakteru, Film Petra (45 minut). Jedná se o film, ve k t e r é m pojednává o ztrátě své víry a taktéž o jeho vztahu k dalšímu významnému režisérovi Unarclubu, Jiřímu Nebeskému. Jedná se freudovskou záležitost, psychologickou detektivku, ve které se snaží autoři rozkládat motivy filmu, aby je až v závěru vysvětlili. Rovněž tento film je k dispozici na YouTube.
V roce 1999 se začala natáčet Láska shora (105 minut). Film dokonce získal i grant Státního fondu pro podporu české kinematografie. Byl dokončen roku 2002 a měl premiéru v pražském kině Aero. Ve filmu se Prokop a Magdalena vydávají na psychologickou cestu za zatměním slunce. Vskutku musím uznat, že členové Unarfilmu se nebáli témat, která se zabývají hlubinami lidské mysli. Za zmínku ale stojí i velmi humorná scéna s ledem na chodníku před hranickým sídlištěm. Také tento film je hodně známý a na YouTube má přes půl milionu zhlédnutí.
Unarfilm byl samozřejmě velmi produktivní a v repertoáru má mnoho dalších filmů, ale poslední, který zmíním, je snímek Nebýt dnešní (2005, 110 minut). Autoři jej popisují jako „realistické mystérium se sociálními prvky“ a vyprávějí příběh trojice lidí, kteří se nacházejí na odvykací kúře od heroinu. Jedná se spíše o komorní dílo a stejně jako u všech již zmíněných filmů jej můžete najít na YouTube.
Hranice natáčela i Česká televize. Byly v Šumných městech a v Toulavé kameře
Hranice neunikly ani pozornosti České televize. Asi nejvýznamnější zmínkou je díl Šumných měst (2002, 22 minut). Herec Divadla Sklep, David Vávra, kterého můžete znát například i z Alles Gute, se v hadráku vydává napříč hranickým okolím včetně města, aby divákům odhalil taje tohoto krásného kraje. V nabitých dvou desítkách minut se podíváme ke kasárnám, viaduktům a na hranický zámek.
Taktéž se rozhlíží po nejbližším okolí, například do Zbrašovských aragonitových jeskyní a teplických lázní, vydává se na hrádek Kunzov a do Slavíčského tunelu. Celá epizoda je ke stáhnutí na webu historie.hranet.cz a určitě doporučuji se na ni podívat. Jedná se o příjemný pohled okénkem času na Hranice před 20 lety. Taktéž byly Hranice několikrát zmíněny v pořadu Toulavá kamera, která se zaměřila na nejvýznamnější hranické památky, jako jsou zámek, synagoga anebo kasárny. Jednotlivé díly si můžete vyhledat a zhlédnout v online archivu České televize.
Slavné osobnosti na plátně: Emil Zátopek a Jiří Brdečka
Co se týká dochovaných dokumentů a filmů o slavných hranických osobnostech, není jich mnoho. Bohužel ani jeden ze dvou dokumentů o Emilu Zátopkovi se Hranicím nevěnoval. Ani nový a úspěšný životopisný film Zátopek (2021) se už nenatáčel v hranických kasárnách generálka Zahálky a chodby, po kterých kdysi Emil Zátopek dupal a funěl, byly pro film nahrazeny chodbami v kasárnách v Terezíně.
Jediný dokument, kde se o Hranicích pojednává, je Universum Brdečka (2017, 84 minut). Známý scénárista Jiří Brdečka, který mimo jiné pracoval i na filmech jako Limonádový Joe (1964) nebo Sen noci svatojánské (1959), z Hranic pochází a je zde rovněž pochován. I proto se část dokumentu, která se věnuje jeho dětství, Hranicemi zabývá. Kupříkladu se v dokumentu dozvíte, jak Jiří Brdečka v Hranicích navštěvoval místní kino či jak jej zde posedla inspirace Divokým západem.
Záběry Hranic jsou i ve filmovém muzeu
Další velmi zajímavou záležitostí je projekt, na kterém se podíleli Luboš Zatloukal, Marek Zábranský a Martina Zdráhalová. Jedná se o web filmovemuzeum.cz, který shromáždil všechny archivní záběry z oblasti Moravské brány. Mezi
nimi se nachází nepřeberné množství záběrů historických Hranic a okolí. Ze samotných Hranic si poté můžete vybrat mezi 76 záznamy z let 1967–2015. Jedná se o záběry Hranic, koncerty Základní umělecké školy Hranice, záběry z povodní, pamětní videa z výletů a srazů a mnoho dalších. Videa stojí za zhlédnutí, obzvlášť pokud chcete prožít trochu té hořkosladké nostalgie.
