Na Masarykově náměstí v Hranicích se nachází řada domů a každý z nich má zajímavou a na příběhy bohatou historii. Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký byl osud těchto domů? Kam chodíme do drogerie, restaurace nebo spořitelny?
Rádi bychom vás s historií některých domů seznámili a začneme jedním z těch, jehož osud si možná někteří z vás ještě pamatují. Dům čp. 15 – dnešní Česká spořitelna, dříve vyhlášený Hotel Brno.
Dávná historie
Dvoupatrový městský dům čp. 15 sloužil obyvatelům města Hranic, jeho návštěvníkům, ale i návštěvníkům lázní Teplice nad Bečvou více než 100 let jako Hotel Brno s restaurací. Dnešní podobu budova získala v roce 1861, kdy byla po zboření jednopatrového domu postavena nově od základů.
Během své více než 400 let trvající historie dům vystřídal řadu majitelů. Nejstarším majitelem, kterého lze dohledat v dochovaných pramenech, byl měšťan Mikuláš Skřešovský, který jej v roce 1570 prodal Jakubovi Kopřivovi za 650 zlatých.
Poté se mezi majiteli objevil například Lukáš Dobrušský, důchodní písař hranické vrchnosti Václava Mola z Modřelic, soukenický mistr Jan Velický nebo řemenář Kristián Ripar. V držení rodiny Riparů zůstal dům přes 150 let až do poloviny 19. století.
Přestavba a zazdění podloubí
V roce 1856 dům od rodiny Riparů kupuje hranický stavitel Klement Zástěra za 4 120 zl. Ten dal původní jednopatrový dům v roce 1861 zbořit a na jeho místě vystavěl ještě téhož roku nový dvoupatrový obytný dům.
Při přestavbě bylo do domu včleněno i původně otevřené podloubí. Přes protesty města i měšťanů, kteří byli proti znemožnění dosavadního plynulého průchodu podloubím domů okolo celého náměstí, krajský úřad zazdění schválil.
První podloubí už bylo zazděno u domu čp. 5 na rohu náměstí (dnešní lékárna U Zlatého lva). Díky podloubí podél celého náměstí jím mohli měšťané za nepříznivého počasí projít suchou nohou. Za válečných let byli také v podloubí umístěni koně vojáků a hraničtí obyvatelé pro ně nemuseli hledat stáje. Tehdejší hranický kronikář o této události zapsal zápis do pamětní listiny, která byla v roce 1869 vložena do báně radniční věže:„Od té doby začali také ostatní měšťané na náměstí zastavovati loubí před svými domy“.
Místo schůzí spolků
Stavitel Zástěra byl také velmi vlastenecky uvědomělý občan a jeden ze zakladatelů prvního českého spolku v Hranicích, který byl založen v roce 1862, tzv. „Čtenářsko-pěveckého spolku Beseda Hranická“ (později nazývaného Beseda Jurik). V domě se tak po určitou dobu konaly první spolkové schůze.
Neznámý znak na fasádě
Na fasádě domu se také nachází kamenná deska, kterou u vstupních dveří naleznete dodnes. Bohužel se neví, komu znak náleží. Nad znakem se nacházela písmena O. a H. a letopočet 1613. Podle vzhledu jeho vznik historici datují do konce 18. století. Nemá však nic společného s tehdejšími držiteli zbořeného domu. Olejovými barvami zamalovaný znak tak znemožňuje spolehlivé zjištění majitelů.
Hotel Brno
V osmdesátých letech 19. století se majitelem domu stává hostinský Tomáš Langer z Brna, který jej přestavěl a upravil na restauraci a ubytovací hotel, zejména pro návštěvníky lázní v Teplicích nad Bečvou, a nazval jej Hotelem „U Brna“.
V té době si Langer také pronajal od kněžny Gabriely Hatzfeld-Wilderburgové lázně Teplice nad Bečvou a na pravém břehu řeky Bečvy nechal vystavět původní hostinec. Lázně však za jeho působení neprosperovaly.
Po jeho smrti hotel Brno přebírá jeho manželka, vdova Amálie Langrová. Hotel vedla až do roku 1901. Poté hotel přebral F. J. Rychtarský a v roce 1924 hoteliér Jan Čermák.
Čermák nově vybavil pokoje, postavil autogaráže a na konci dvacátých let se hotel stává velice žádaným a společensky vyhledávaným místem. Zejména z řad důstojníků z vojenské akademie, ale i návštěvníků města Hranic a lázní. Nacházelo se zde také hlavní stanoviště autodrožek a autobusů, a dokonce i benzinová pumpa. Po Janu Čermákovi převzal Hotel Brno jeho syn Václav Čermák, kterému hotel zůstal až do znárodnění. Po následných přestavbách se nyní v domě nachází Česká spořitelna. Dříve vyhlášený hotel tak zůstává pouze součástí historie města.
Text: Kateřina Valentová
