Sejdeme se U Černého orla. Označení, jíž neexistujícího zájezdního hostince, které je mezi Hraničáky dosud velmi oblíbené a využívané. Někteří kolem něj procházejí prakticky denně
a ani si neuvědomují, že chodí kolem jednoho z nejstarších domů, které se v Hranicích nacházejí. Dům, který nyní slouží jako prodejna Tescomy a drogerie Rossmann, měl velmi zajímavou historii a jednu dobu patřil k vyhlášeným hostincům v celém okrese. Co mnozí z nás pamatují, je kino Svět, které se zde nacházelo až do svého zrušení v roce 2009. Tohle v historii velmi frekventované místo letos slaví 365 let od svého vzniku.
Dům čp. 368 na rohu náměstí 8. května se dříve nacházel na hranickém předměstí v těsné blízkosti městského hradebního příkopu před mohutnou Horní bránou, kterou se vjíždělo do města. Od poloviny 17. století až do 30. let 20. století sloužil jako hostinec obyvatelům tzv. Horního předměstí a do zřízení železnice byl využíván jako zájezdní hotel všemi cestujícími, kteří našim městem procházeli nebo projížděli.
V době před třicetiletou válkou se na jeho místě nacházel předměstský grunt se zámečnickou dílnou. Avšak během obléhání a dobývání města v roce 1626, bylo stavení společně s okolními budovami zapáleno ohnivými střelami od císařské armády, sídlící v té době na hranickém zámku, aby nesloužily jako úkryt. Spálený a zpustlý grunt tak ležel ladem až do konce třicetileté války.
Až v roce 1657 se opuštěného stavení ujala hranická vrchnost, která jej znovu vybudovala a povolila zde městu zřídit obecní hospodu. Původní obecní hospoda se nacházela v místech pozdější restaurace Na Zastávce, ale ta byla během švédského dobývání města v roce 1645 zcela zničena. V nové obecní hospodě bylo čepováno pivo a nalévána pálenka pouze z městského pivovaru a pálenice. Hospoda společně s rozlehlým dvorem byla postavena celá ze dřeva. V přízemí byla krčma a v prvním poschodí se nacházelo několik pokojů, kde byli ubytováni cestující a ve dvoře byly stáje pro jejich koně. Na počátku 18. století byl objekt ve velmi špatném stavu a proto se obec rozhodla postavit hospodu novou z kamene a cihel pro větší odolnost a pohodlí cestujících. Obrátili se s prosbou na knížete o darování stavebního dřeva, přičemž poukazovali na to, že je zde velké nebezpečí požáru dřevěné hospody a přilehlých stájí, které leží v těsné blízkosti zámku, pivovaru a sýpek se zásobami obilí. Kníže se však vymluvil na špatné časy, a tak obec výstavbu nové krčmy musela vzít na sebe.
Nová hospoda byla až do roku 1776 pronajímána městem hostinským nájemcům. Toho roku však prodala rada města se souhlasem celé obce obecní krčmu manželům Hamuzkovým. Museli se však zavázat, že budou dodržovat veškeré smlouvy bývalých nájemníků, a to čepovat pouze městské pivo a pálenku, ochotně obsluhovat domácí i přespolní hosty jídlem a pitím, nesměli hospodu bez vědomí obce prodat nebo přechovávat podezřelé lidi, mít dostatečný počet luceren pro případ příjezdu cestujících v noci, kdy byly městské brány uzavřeny a také po dobu bohoslužeb a ve sváteční dny nesměli nikoho v hospodě trpět kromě pocestných.
Po dokončení císařské silnice v letech 1784–85 přes Hranice počet cestujících, řemeslníků, obchodníků, ale taky panstva s jejich kočáry ve městě výrazně vzrostl a hostinec ležící při silnici se stal nejnavštěvovanějším ve městě. Mezitím vlastnictví přešlo na manžele Terezu a Martina Homme, kteří obecní hospodě dali v roce 1804 jméno „hostinec U Černého orla.“ Ke konci 19. století hostinec opět mění majitele a ti jej vybaví novým moderním nábytkem a přejmenují jej na hotel Černý orel. V hostinské místnosti byly umístěny stolky a pohovky společně s kulečníkovým stolem. Přestože hotel nesl vznešený název, jednalo se vlastně o ubytovací hostinec, kterým zůstal až do 20. let 20. století.
V roce 1924 získává budovu hotelu Tělocvičná jednota Orel v Hranicích. Noví majitelé zrušili boční vchod a na prostorném dvoře bylo v letech 1925–1926 vybudováno kino Universum s předsálím, prostorným hledištěm, balkonem a orchestřištěm, kde byly předváděny různá divadelní představení. Toho času měly Hranice dokonce kina dvě (druhé, kino Olympia, se nacházelo v Radniční ulici). Ve třicátých letech se v kině Universum promítalo pětkrát týdně, a to v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a dvě představení se odehrála v neděli. Během druhé světové války bylo kino nacisty přejmenováno na kino Viktoria na počest vítězné okupace v roce 1939. Přestože byla v roce 1940 činnost tělovýchovného spolku Orel zastavena, kino bylo provozováno dále až do roku 1954, kdy došlo k přestavbě promítací kabiny. To už se kino od roku 1948 pyšnilo novým názvem, který je současné generaci dobře znám, a to kino Svět. Později v roce 1958 došlo k rozsáhlé rekonstrukci, kdy bylo kino vybaveno stupňovitými sedadly až pro 300 návštěvníků. Objekt starého hotelu byl přestavěn na jídelnu pro školní stravování dětí a o rok později bylo kino upraveno pro širokoúhlou projekci.
Po roce 1989 začal zájem o filmová představení, která se promítala v městských kinech pomalu upadat. S nástupem různých komerčních televizních stanic a pozdějším rozmachem multikin začal boj o diváky i v hranickém kině. Hraničané začali upřednostňovat multikina v Olomouci nebo Ostravě, která měla premiérové filmy jako první a lidé nechtěli čekat měsíc nebo dva až novinka dorazí i do našeho kina. Společně s tím se od 90. let také řešily restituční spory mezi organizací Orel a městem. Nakonec budovu do vlastnictví získal stát, avšak v roce 2009 byla již v dezolátním stavu. Dlouholetý soudní spor o vlastnictví ji poznamenal tak, že nikdo nechtěl do jejích oprav investovat. Na jaře roku 2009 o budoucnosti kina hlasovalo zastupitelstvo. Odkup kina však neschválili a budova byla prodána soukromému zájemci. V pondělí 9. listopadu 2009 se tak opona kina Svět definitivně zavřela. Zavření kina dodnes mezi obyvateli města Hranic rezonuje a někteří na něj vzpomínají s nostalgií a tato dominanta jim tady i po několika letech schází.
Přestože již budova neslouží svému původnímu účelu hostince, hotelu a kina, setrvává na svém původním místě a označení Černý orel zůstává v povědomí i současné generaci.
Kateřina Valentová
