Před více než 170 lety byly vybudovány první budovy vojenské akademie v Hranicích. Velkolepý blok majestátních rakousko-uherských vojenských škol, který míjíme v autě po vlekoucí se třídě Československé armády, vyrostl v menším venkovském městě, které se později stalo jedním z největších měst na Moravě.
A proč byly vojenské školy umístěny právě do našeho města? Víte, že se o umístění vojenských škol mezi městy vedl menší boj? Pojďme se spolu začíst do historie budov, díky kterým se Hranice dostávají do významného středoevropského povědomí.
Jak to všechno začalo
V polovině 19. století kolem roku 1850 započal boj mezi městy Kroměříží, Brnem, Hranicemi a dalšími městy o umístění rakousko-uherských vojenských ústavů právě k nim. A nemůžeme se jim divit, vidina vzrůstu pracovních příležitostí a prestiže města byla lákavá pro kdejaké menší či větší město. Hranice však měly značnou a téměř rozhodující výhodu. V té době u nás byla již dostavěná železnice, která spojovala Krakov s Vídní a Hranice se tak staly důležitým železničním uzlem. Vítězství tedy mělo značný význam pro rozvoj našeho města. Dokonce se podle sčítání lidu v roce 1876 se svými 7 200 obyvateli stávají Hranice jedním z největších měst na Moravě.
Z rozhodnutí císaře
Na základě rozhodnutí císaře Františka Josefa I. byla v roce 1851 započata výstavba. Rozlehlý areál, který byl často nazýván „město ve městě“ vznikal postupně na území Hranic a také Drahotuš. Podle projektu Wilhelma von Doderera a Karla Schmidta byla v letech 1851 až 1853 vybudována nejprve budova výchovného ústavu (budova nejblíže k městu), následně budova jezdecké školy společně s jízdárnou nacházející se již na katastru Drahotuš.
Mezi léty 1858 až 1862 byla mezi tyto budovy umístěna další stavba, a to dům pro důstojníky, který je ze všech tří nejhonosnější. Díky spojovacím traktům tak vznikla majestátní souvislá řada budov s takřka šest set metrů dlouhou chodbou.
Součástí budov byly také tři slavnostní sály, z nichž nejvýznamnější určitě všichni znáte, a to krásný bílo-zlatý novobarokní Zrcadlový sál. S velkou slávou do Hranic přichází první chovanci na studium do vyššího vojenského ústavu.
Rozšíření areálu
Vzápětí však už v roce 1856 byly ústavy zrušeny a do Hranic se z Olomouce stěhuje dělostřelecká akademie. Dochází tak téměř ke dvojnásobnému rozšíření celého areálu.
Wilhelm Doderer nechává vystavit také jeden ze skvostů areálu, a to kapli sv. Barbory (1863) – novogotický kostel byl zasvěcen patronce koho jiného než dělostřelců. Vnitřní výzdobu kostela měli na starost vídeňští malíři Karel Jobst, Karel Gayling a sochař Josef Leimer. Bohužel se však z bohatého interiéru nezachovalo téměř nic.
Dále bylo také vybudováno cvičiště, hřbitov a další budovy. Kolem celého areálu se táhla dlouhá ohradní zeď se dvěma novorománskými rohovými věžemi.
Město ve městě?
Během pár let tak v blízkosti města vyrostl obrovský komplex. Budovy doplňovaly také krásný osově symetrický francouzský park s altánky, mostky, lavičky, hřiště, jízdárna, střelnice, a dokonce i botanická zahrada.
Hned vedle hlavních budov se v areálu škol nacházelo několik desítek dalších staveb, a to nemocnice, veterinární stanice, vodárny, kuželny, stáje, chlévy, kovárny nebo tělocvičny s kamny. Budovy dokonce měly vlastní vodovod a plynojem.
Také k nim náležela plovárna s loděnicí na řece Bečvě, lokály, různá krejčovství, sedlářství, fotografické ateliéry a řada dalších institucí sloužících výhradně důstojníkům, pedagogům a chovancům škol. To však není vše – školy měly přímo v areálu také k dispozici zubaře, lékárnu, kasino, divadelní a společenské sály, a dokonce i vlastní muzea.
Kadeti
Dělostřelecká akademie tu také nezůstává dlouho a v roce 1869 se stěhuje do Vídně. Následně se zde usazuje Vojenská technická škola, kterou pak v roce 1875 až do roku 1918 vystřídala vyšší vojenská reálka a jezdecká škola kadetní.
Do kadetních škol v Hranicích byli přijímání zájemci starší patnácti let, kteří s úspěchem absolvovali nejméně čtyři roky gymnázia. Kadetní škola byla čtyřletá a studium bylo určeno pro přípravu nižších důstojníků.
Od roku 1878 byla v Hranicích jediná jízdní kadetka pro celou habsburskou monarchii. Internátní vojenské školy zcela změnily ráz našeho města – pobývali zde především synové z význačných šlechtických a majetnějších rodin. Vojenské školy tak přinesly do ospalého malého města značný společenský, kulturní i hospodářský rozvoj. Prestiž vojenských škol odráží i významné návštěvy tehdejších osobností. Sám císař František Josef I. školy navštívil hned dvakrát. Bohatá historie vojenských ústavů je velice obsáhlá.
Text: Kateřina Valentová
