Mnozí z nás hranický zámek berou jen jako sídlo městského úřadu, kde vlastně není nic zajímavého k vidění, a jako první se jim vybaví nějaký ten úřední šiml. Ale opak je pravdou.
Přestože byl zámek pro potřeby městského úřadu a pro důstojnou reprezentaci města výrazně přestavěn, stále v něm nalezneme spoustu pozůstatků z dob minulých, které nám vyprávějí bohatou historii o vývoji našeho města.
Napadlo vás někdy, proč má severní křídlo pouze dvě patra? Proč má zámek jen jednu věž? Věděli jste, že ve východním křídle se doposud nachází bývalá vstupní brána do města? A že jako místo pro kanceláře a byty je zámek využívaný už od 17. století? Pojďme si teď říct pár zajímavostí o této největší hranické dominantě.
Počátky zámku
Stavební historie hranického zámku se datuje od 14. století. V této době na místech dnešního zámku stávala tvrz, poprvé připomínaná již v roce 1398. Pozůstatky tohoto hradu, který nechal vybudovat Jan Tovačovský z Cimburka, byly prokazatelně nalezeny při stavebním průzkumu zámku v letech 1995–1996.
V severozápadním rohu hradu se nalézal hradní palác, který byl podsklepený patrovým sklepem. Horní část sklepa, zasahující až pod nádvoří dnešního zámku, byla při pozdějších přestavbách zasypána. Dolní sklepní část je zachována dodnes a můžete ji spatřit, když navštívíte prostory Zámeckého klubu.
Dokonce se zachoval i původní severovýchodní roh hradby ve zdivu domu č. p. 410 (dnešní řeznictví Kunovský), který dříve sloužil jako sýpka. Ve spodní fasádě domu můžete vidět původní pískovcové ostění s okosenou hranou z dob Pernštejnů. V této hradbě byl také proražen průjezd, který byl využíván jako hlavní vstup do města.
Později byla k tomuto vstupu přistavěna vstupní hradní věž. Tato věž je dodnes zazděna ve východním křídle zámku. Původní lomený gotický oblouk vstupní brány je možné vidět v muzeu na zámku, kam se dostanete po domluvě v turistickém informačním centru. Z toho vyplývá, že původní vstup do města nevedl dnešní Jiráskovou ulicí, ale více vpravo přes východní křídlo zámku, které v té době ještě nestálo.
Další stavitelé zámku
Za Pernštejnů, kteří město vlastnili v letech 1475–1547, byl starý hrad přebudován, původní brána byla zrušena a vstup do města se posunul do dnešní Jiráskovy ulice. V pernštejnském období byla vybudována hlavní hradní věž, která v přestavěné podobě stojí dodnes.
V jejím prvním patře se dochoval i pozdně gotický prevét neboli záchod, jehož vyústění lze stále ještě spatřit. Následně hrad získal Jan Kropáč z Nevědomí a ten přebudoval gotický hrad na dvoupatrový trojkřídlý renesanční zámek, který ještě neměl severní křídlo.
Tajemství severního křídla
Tuto podobu zámku zachycuje i Willenbergovo vyobrazení z roku 1592, které je také zároveň nejstarším pohledem na město. Posledním a zároveň nejdůležitějším stavitelem zámku byl Zdeněk Žampach z Potštejna, který vybudoval hlavní zámecký vstupní portál, dokončil arkády v nádvoří a v místech bývalého příkopu nechal postavit jednopatrové severní křídlo. Proč jednopatrové? Severní křídlo je nižší proti zbytku zámku ze statických důvodů, protože bylo vybudováno na nezpevněném povrchu zasypaného příkopu a další patro by bylo značně nestabilní.
Ditrichštejnové a přeměny zámku
Posledním majitelem, který měl zámek jako své sídlo, byl Václav Mol z Modřelic (1612–1621), jehož dílem je krásná štuková výzdoba reprezentativních místností zámku v jižním křídle. Avšak po prohraném protihabsburském povstání byl uvězněn a jeho majetek v konfiskaci získává kardinál František z Ditrichštejna.
Od této doby se na zámku prováděly pouze udržovací práce. Také dochází k přebudování hospodářských objektů zámku na sýpku, sušírnu, pivovar se sladovnou a palírnu. Ty byly pak definitivně strženy po požáru v roce 1959.
Padla druhá věž zámku
Jak již bylo řečeno, zámek byl až do okupace ve 40. letech 20. století opravován tehdejšími majiteli jen v nouzových případech. Nacházely se zde vrchnostenské kanceláře správy hranického panství a byty úředníků.
Nejtěžší časy zámek zažil během devatenáctého století z důvodu výstavby císařské silnice, která vedla přes město. Z toho důvodu byla v roce 1829 zbořena druhá zámecká věž nad Jiráskovou ulicí, která překážela dopravě. Také byl zazděn boční vchod z této ulice se schodištěm,
vedoucím do všech podlaží zámku. Na přelomu století pak dochází k zazdění otevřených venkovních arkád, do nichž byla vsazena skleněná okna. Přestože byly chodby chráněny před deštěm, ztratil zámek svůj renesanční vzhled.
Zámecké místnosti byly po staletí bíleny pouze vápnem a byly rozděleny příčkami, aby vzniklo více prostoru pro kanceláře. Elektrické a telefonní vedení nebylo vloženo pod omítku, ale bylo vedeno po zdech.
Veškerá hygienická zařízení byla v katastrofálním stavu, a to až do roku 1942, kdy byly provedeny rozsáhlé renovační práce. Tehdejší majitel zámku, říšský hrabě Althann, na opravy nepřispěl finančně ani materiálně. Byly odborně restaurovány krásné štukové stropy pokojů jižního křídla společně s postupnou opravou ztrouchnivělého zámeckého vstupního portálu.
Sídlo Jednoty i tržnice
Po 2. světové válce se zámek stává sídlem okresního úřadu a spotřebního družstva Jednota. Tam, kde se dnes nachází městská podatelna, bývala kantýna a v místech otevřeného severního křídla byly kůlny, v dalších prostorách pak kanceláře a byty. V místech dnešních zámeckých garáží se nacházely stáje a chvíli po revoluci také tržnice. Díky kompletní generální rekonstrukci v letech 1996–1998 získal zámek svůj původní renesanční vzhled s unikátním zastřešeným nádvořím.
Hranický zámek ve svých zdech skrývá spoustu zajímavostí. Také je neoddělitelně spojen s životními etapami každého z nás. V bývalém knížecím obývacím pokojíku nebo v panské jídelně dodnes můžete mít svatební obřad, účastnit se vítání občánků anebo dostat maturitní vysvědčení.
