První májový den je tradičním datem zahájení turistické sezóny v Autokempu Hranice. Kemp letos navíc vstupuje do svého už šedesátého roku provozu. Zároveň je to přesně 130 let od doby, kdy tento pozemek přestal ležet ladem a vyrostla zde cihelna Jana Kleina, která tu stála až do 20. let 20. století. Po vybudování autokempu se místo stalo centrem pro turisty a cestovatele nejen z České republiky, ale prakticky z celého světa. Víte, z které nejvzdálenější země pocestní hledali ubytování v hranickém autokempu? Jaká byla historie tohoto pozemku v malebném lesíku Pod Hůrkou nedaleko propasti?
Musíme přiznat, že tento článek byl pro nás trochu oříšek. Ucelené texty o Kleinově cihelně prakticky neexistují a informace k autokempu jsme čerpali převážně z krátkých článků ze Zpravodaje města Hranic a lázní Teplic nad Bečvou z ročníků od roku 1965–1986. Po důkladném pátrání v archivu jsme zjistili, že místo Pod Hůrkou bylo označováno ve starých mapách jako „U Cihelny“ už v roce 1830. Předpokládáme, že v místech dříve stávala i jiná městská cihelna, která však výrazně neprosperovala, a tak ji město v roce 1892 prodalo za 1 900 zlatých Janu Kleinovi. Jan Klein, vedoucí velkoskladu tabáku a majitel cihelny, pracoval v exportních firmách jako jejich obchodní zástupce a procestoval řadu zahraničních zemí. Získal tak znalost řady jazyků a dobrou orientaci v hospodářských a politických záležitostech. Nejenže zasedal v hranickém obecním zastupitelstvu a městské radě, ale také se zapojil do celostátní politiky, kde byl ve volbách do říšské rady v roce 1901 zvolen jako poslanec. Aktivně se podílel na politickém životě v Hranicích. Pro své smířlivé postoje byl oblíbený nejen u německých, ale i českých obyvatel a aktivně podporoval zvolení prvního českého starosty Františka Šromoty. Jan Klein umírá v roce 1926 a tím rokem pravděpodobně zaniká i prosperita jeho cihelny. V Záhorské kronice z roku 1931 se o ní v článku „Nynější průmysl v Hranicích“ již nepíše.
Další osudy pozemku nejsou známé. Cihelna patrně chátrala a poté byla zbořena. Prázdný prostor začal využívat Automotoklub – camp servis klubu Svazarmu ČSR založený v říjnu 1958. V těchto počátečních časech vlastnili táborníci pouze několik stanů, stanovací plochu a sociální zařízení. S rozvojem cestovního ruchu narůstaly i požadavky pro tábor. Organizace postupně získávala prostředky, a tak svazarmovci začali na místě stanového tábořiště budovat autokempink, který byl oficiálně otevřen v roce 1962. Během šedesátých let byly postaveny chatky, recepční přístřešek, samoobslužná kuchyně a další zázemí. Později je doplnila nová zděná recepční budova se společenskou místností, rozhlas v celém areálu, dětský koutek s houpačkami a prolézačkami, zahradní lavice, koše na odpadky a hlavně kiosek, v němž Jednota zřídila bufet pro občerstvení nejen hostů v autokempu, ale i návštěvníků rezervace Hůrka. Dále bylo upraveno parkoviště, příjezdová cesta, chodníky a ploty, instalováno moderní osvětlení, zakoupeny byly také olejové radiátory pro vytápění chat, přípojky elektrického proudu pro karavany a také byla upravována zeleň v celém areálu. Výstavba probíhala převážně na základě dobrovolně odpracovaných brigád. Aby služba pro návštěvníky, které tvořili především motoristé, byla úplná, fungovala v rámci kempu svépomocná dílna s mechanikem.
Další činnost klubu se od počátku zaměřovala na mládež. Velmi aktivně si klub počínal při výchově mladých motoristů, které školil v řízení malých motocyklů. Automotoklub také pořádal četné přednášky, besedy, zkoušky zručnosti, promítání filmů s motoristickou tematikou a výchovou k bezpečnosti silničního provozu. Hranice se také několikrát staly cílovou stanicí akce s názvem Jízda
motoristů severní Moravou. Účelem této akce bylo účastníkům ukázat přírodní krásy a zajímavosti Severomoravského kraje společně s připraveností a vybaveností všech autokempinků pro novou
sezónu. Akce se účastnili nejen motoristé z celé České republiky, ale i například z bývalého východního Německa. Návštěvnost autokempu rok od roku narůstala. Průměrem ji tvořilo 6 až 10 tisíc návštěvníků ročně, z nichž až polovina byla ze zahraničních zemí. V roce 1978 kemp navštívilo rekordních 14 tisíc turistů, z toho z větší části z ciziny. A z kterých koutů země náš autokemp cestovatelé za celých šedesát let navštívili? Z Německa, Polska, Ruska, Maďarska, Rumunska, Francie, Holandska, Belgie, Portugalska, Švýcarka, Dánska, Skotska, Itálie, Anglie, Finska, Švédska, Rakouska nebo Ukrajiny. Z mimo evropských států zde pobývali lidé ze Spojených států amerických, Číny, Mongolska, Egypta, Kanady a dokonce z dalekého Japonska, Austrálie, Nového Zélandu nebo Mali.
V současné době má podle slov nynějšího správce Petera Neupauera kemp kapacitu 84 lůžek, 60 míst pro stany a 18 míst pro karavany a průměrná roční návštěvnost je 2 500 lidí z Česka a zahraničí. Ze skromných počátků v podobě stanového tábora vyrostl dnešní moderně vybavený autokemp. Dřívější atmosféra tohoto koutku v lesíku byla skutečně mezinárodní. Je dobře, že dlouholetá tradice autokempinku je v našem městě nadále udržována.
Kateřina Valentová
