Hranický most, který spojuje dva břehy řeky Bečvy, je odjakživa nedílnou součástí našeho města. Již od nepaměti musel každý, kdo chtěl dojít z Hranic na Zbrašov, překonat nevyzpytatelnou řeku Bečvu a až do počátku 20. století to bylo možné pouze po dřevěném mostě. Dokonce jste museli uhradit poplatek ve formě mostního mýta, které se do roku 1904 vybíralo v domku v Mostní ulici. Hranický most prošel mnoha stavebními úpravami a byl svědkem řady historických událostí. Jak se však dostal ke své současné podobě? Pojďme si tuto hranickou dominantu představit trochu blíže.
Jak všichni víme, Bečva je velice rozmarná řeka a v roce 1903, kdy došlo k jejímu rozvodnění, byl dřevěný most značně poškozen. Obecní rada města vzápětí rozhodla o výstavbě mostu nového, který nahradí již nebezpečný a zchátralý původní most. Osloveno bylo hned několik podniků. Zakázku však vyhrála firma Ing. K. Herzán a L. Uhlíř za důmyslné technické provedení železobetonového secesního mostu. Stavba započala v létě 1904 a v prosinci následujícího roku byla dokončena. Během tohoto období byl přes Bečvu vybudován most provizorní. Výstavba nového mostu postupovala rychle, protože byl dostatek dělníků a práci také značně usnadňovaly parní stroje. Na konci roku 1905 se konala zatěžkávací zkouška a kolaudace krásného secesního mostu. Konečné náklady na stavbu mostu činily přes 200 000 korun.
Secesní most během své čtyřicetileté existence odolal hned několika povodním. První, která přišla vzápětí po jeho výstavbě a byla označována jako velká povodeň, zasáhla Hranice 15. července 1907. Největší voda však přišla 9. srpna 1919. Most byl tehdy značně poškozený. Tato povodeň patřila k dvěstěletým povodním, které ve městě udeřily ještě v roce 1593 a pak v roce 1997. Další povodně nebyly tak dramatické a secesní most je všechny přežil. Avšak přišel květen 1945 a hranickému mostu začaly odbíjet poslední minuty jeho existence.
V květnu 1945 hraničtí obyvatelé viděli krásný secesní most naposledy. Ustupující německá armáda se jej rozhodla vyhodit do povětří. Dne 7. května ve 12 hodin 25 minut zaduněl prudký výbuch a nad řeku vystoupal oblak prachu. Některé domy, které se nacházely v blízkosti mostu, mají dosud trhliny. Obyvatelům se tak naskytl smutný pohled na zbytky původního mostu. Zpočátku obstarávala přepravu pouze jednoduchá pramice. Zanedlouho však byla postavena pontonová lávka, která dočasně sloužila až do února 1946, kdy byl opět vybudován dřevěný most.
Provizorní dřevěný most Hraničané nakonec používali dlouhých 15 let. Nicméně z důvodných obav o stabilitu mostu a bezpečnost provozu bylo rozhodnuto o vybudování nového železobetonového mostu. Ten byl slavnostně otevřen 8. května 1960 a datum bylo vybráno záměrně. Mělo připomenout nejen výročí osvobození, ale také zničení původního secesního mostu. Pamětníci si jistě pamatují barevné červeno-bílé zábradlí, které most zdobilo až do roku 2009.
Řeka Bečva odjakživa lákala k různým vodním radovánkám, avšak pánové v kloboucích, dámy v krásných šatech s paraplíčky a městská plovárna na pravém břehu řeky či romantické projížďky na lodičkách, ať už kolem dřevěného, nebo secesního mostu, zůstávají již pouhou nostalgickou vzpomínkou.
A jak že je to s tím názvem hranického mostu? Při dokončení secesního mostu roku 1905 žádný oficiální název stanoven nebyl. V dokumentech či na pohlednicích se však nejčastěji objevuje název Nový most přes Bečvu. Mezi obyvateli Hranic ale zlidověl název Šromotův most, protože se o jeho výstavbu zasloužil zejména starosta JUDr. František Šromota. Při slavnostním otevření nového mostu roku 1960 byl most pojmenován na počest osvobození města Rudou armádou „Most 9. května“. K následné změně názvu pak došlo po listopadu roku 1989. Tehdejší Městský národní výbor most pojmenoval jako „Most protifašistických bojovníků“. V současnosti však most žádné jméno nenese a zůstává bezejmenný.
