Už jste se někdy při cestě směrem na Bělotín zastavili u památníku Evropského rozvodí? Právě v blízkosti Hranic se nachází evropské rozvodí mezi mořem Baltickým, do něhož směřuje z Oderských vrchů řeka Odra, a mezi mořem Černým, které pohlcuje prostřednictvím Moravy a Dunaje vody řeky Bečvy. Betonový pomník se tyčí na Jelením kopci, kde skončil v době ledové své putování skandinávský ledovec. V České republice je méně časté, aby se rozvodí nacházelo v nížinách nebo mírně zvlněných terénech. Proto rozvodí v Moravské bráně v nadmořské výšce 320 metrů patří v Evropě k nejníže položeným. Při náročné rekonstrukci silnice I/47 vedoucí z Hranic do Bělotína v letech 1968–1970 se zrodila mezi pracovníky národního podniku Dopravní stavby Olomouc myšlenka připomenout evropské rozvodí v Moravské bráně vhodným památníkem. Úkolem byl pověřen brněnský docent pedagogické fakulty, akademický malíř, sochař, textilní výtvarník a grafik Miloš Slezák (1921–1989). Základní inspirací a motivem byla pro Miloše Slezáka skutečnost, že oba svahy Jeleního kopce mají společnou pouze oblohu, z níž se voda, dopadající na jeden či druhý svah, už nikdy nesetká. Tento poznatek dal vzniknout dvěma dílům plastiky, které směřují do výše, navzájem se přibližují, ale stále mezi nimi zůstává mezera společné oblohy. Vnější plášť tak může v pozorovateli vyvolat dojem padajících vodních proudů rozcházejících se do dvou vod. Vnitřní prostor byl navržen tak, aby v něm bylo možné umístit dvě bronzové desky nesoucí verše básníka Jana Skácela: „Podivuhodné místo, kde se rozcházejí vody a kde se rozděluje déšť. Potoky spějí odtud na sever a na jih. Ta voda se už nikdy více nepotká a nenávratné bývá loučení lidí a vod. Stojíte na předělu moří.“
Mezi dvěma oblouky se uprostřed u nohou pozorovatele nachází kruh z mrákotínské žuly, dělený linií předělu, který ukazuje směr k oběma mořím. Název Baltické a Černé moře je v něm vytesán v jazyce českém, ruském, latinském, německém, anglickém a francouzském. Památník Předěl patří k jednomu z nejnáročnějších děl v tvorbě Miloše Slezáka a bez pomoci by tak rozměrné dílo nemohl vytvořit sám. S návrhem mu pomáhala jeho manželka, výtvarnice Naďa Slezáková. K uskutečnění mu také pomáhala řada pracovníků různých profesí, z nichž každý svým dílem přispěl k celkovému výsledku. Například skupina tesařů z Hranicka, kteří dokonale zvládli zhotovení složitého bednění. 13. prosince 1971 byla plastika „Předěl“ odevzdána do správy tehdy Městského národního výboru Bělotín. Moravská brána tak získala originální dominantu, která všem motoristům a turistům připomíná, že na návrší v blízkosti Hranic přejíždějí přes čáru evropského rozvodí.
