Jeden z nejvýznamnějších hranických rodáků, Josef Heřman Agapit Gallaš, žije v širším povědomí Hraničanů především díky ulici zvané „Galaška“, ve které vyrostlo panelové sídliště se stovkami bytů. Josef Gallaš byl mužem mnoha profesí – lékařem, malířem, spisovatelem, historikem, knihovníkem či dobrodincem. Ve svém domě na své vlastní náklady provozoval špitál pro chudší obyvatele Hranic, založil veřejnou knihovnu i několik studijních nadací pro nemajetné. Zanechal po sobě bohatou písemnou pozůstalost tvořenou desítkami spisů na nejrůznější témata, z nichž byl za jeho života publikován pouhý zlomek. Pojďme si tohoto výjimečného obyvatele Hranic představit trochu blíže.
Josef Gallaš se narodil 4. dubna 1756 jako jedno z deseti dětí malíři a sochaři Františkovi Gallašovi a jeho ženě Magdaléně rozené Vojtkové. Dva roky po Josefově narození se však rodina přestěhovala do Blanska, protože otec František od svého švagra získal zakázku na sochařskou výzdobu tamního kostela. Po tři leté pauze se v roce 1761 rodina trvale usazuje v Hranicích v domě čp. 170, který vlastnila již od roku 1754. Jako dítě Josef Gallaš navštěvoval hranickou farní tzv. normální školu, která se nacházela v místech dnešní Základní umělecké školy na Školním náměstí. Přestože po otci projevoval výtvarné nadání zejména v malířství a řezbářství, díky těžkému úrazu, který v dětství protrpěl, mu matka předurčila kariéru kněze. Proto odchází studovat do nedalekého Lipníka nad Bečvou na piaristické gymnázium, odkud pokračuje do Olomouce na navazující studium filozofie a teologie s perspektivou vstupu do kněžského semináře. Peníze na studia si Josef obstarává sám drobnými výtvarnými zakázkami, čímž rozvíjí své umělecké nadání a touží se stát malířem. Touha jít za svým snem zvítězila nad studiem teologie a rodiče přání dvaadvacetiletého muže nakonec akceptovali.
Z malíře ranhojičem v armádě
Roku 1778 tak Josef odchází do Vídně studovat malířskou akademii. Během studia se živí především malováním pokojů. Zde potkává vojenského lékaře Jana Adama Schmidta, který jej požádal o přeložení lékařské učebnice z latiny do němčiny. Setkání změnilo Gallašovu životní dráhu. Roku 1782 je přijat jako praktikant u pluku Karla Toskánského a absolvuje chirurgický kurz. Záhy je jmenován vrchním ranhojičem u generálního štábu ve válce s Tureckem. Dokonce sám císař Josef II. Gallaše pověřil tajnou generální inspekcí stavu armádních nemocnic v Rakousku-Uhersku. Lékařskou praxi následně provozuje v haličské Jaroslavi, kde se mu vážně zanítilo pravé oko a nevhodnou léčbou dochází k úplnému oslepnutí. V této době jej osobně navštěvuje korunní princ František. Vídeňské kontakty mu několikrát přišli vhod při konfliktu s nadřízenými, a to i v době svého hranického působení. Náročná operace ve Vídni mu zrak částečně vrátila, avšak do konce života viděl pouze na levé oko. Kvůli svému zdravotnímu stavu byl ve svých pětatřiceti letech nucen požádat o nástup do penze a vrací se do svých rodných Hranic, aby zde započal svou nejvýznamnější kapitolu svého dospělého života.
Návrat do rodných Hranic
Při návratu do Hranic se seznámil s Annou Anderlovou dcerou váženého měšťana Karla Anderly. Anna prožívala nešťastné manželství, ze kterého ji Gallaš pomohl uniknout. Svatba se konala ve farním kostele v lednu 1794. Manželství však zůstalo bezdětné. Anna zemřela ve svých dvaasedmdesáti letech na břišní tyfus v listopadu 1836. Po návratu do Hranic se Josef Gallaš snažil přispět k povznesení sociální a kulturní úrovně města a jeho obyvatel. Žil a pracoval ve svém domě čp. 170, kde provozoval lékařskou praxi. Přestože pobíral skromnou penzi, nechával honorář na svých pacientech, kteří toho často zneužívali a lékařskou pomoc dostatečně peněžně neocenili. Dokonce ve své ordinaci zavedl i očkování proti neštovicím.
Výuka nadaných dětí a špitál pro nemajetné
V roce 1802 ale Gallaš částečně ohluchnul v důsledku rány blesku do nedalekého topolu, což mu ztížilo léčení hranických obyvatel. Z toho důvodu se byl nucen živit výtvarnými zakázkami. Z dochovaných větších malířských pláten můžete zhlédnout obraz Čtrnáct svatých pomocníků v kostele Narození Panny Marie (Kostelíček) a Kristus v hrobě v hranickém muzeum. Od roku 1806 zdarma vyučoval několik hodin týdně hranické nadané děti kreslení, řezbářství a malování. Mimořádné Gallašovo sociální cítění vedlo k tomu, že v bočním stavení svého domu zřídil asi v roce 1820 špitál pro nemajetné pacienty. Po jeho smrti se ze špitálu stala první hranická veřejná nemocnice (1857), která v domě zůstala až do roku 1865.
Založení veřejné knihovny
K jeho největším občanským počinům však patří založení veřejné knihovny v roce 1811, která byla umístěna do oratoře ve farním kostele a označena jako kostelní knihovna. Gallaš doufal, že zpřístupněním hodnotných náboženských knih hranickým občanům, zabrání četbě osvícenských protináboženských textů či jiné zábavné literatuře, kterou nacházel u svých pacientů. Několik knih knihovně věnoval darem. Následně byla knihovna přemístěna do muzea, jehož součástí je dodnes (více než 2300 svazků). Současně se také věnuje své literární činnosti a v roce 1813 publikuje rozsáhly soubor básní Múza moravská, která patří dodnes k předním dílům národního obrození. Také se jako první začal věnovat historii města a rozhodl se vydat jednotné dílo Stručné dějiny města, publikované roku 1836. Jedná se o jedny z prvních knižních městských dějin Moravy. Josef H. A. Gallaš zemřel v roce 1840 v úctyhodných osmdesáti čtyřech letech a byl pochován na městském hřbitově v Hranicích. Památkou na něj zůstává jeho rodný dům čp. 170, který se nachází v nynější Galašově ulici, a na němž je umístěna pamětní dneska z roku 1885. V blízkosti Gallašova domu se nachází také Gallašova lípa, která byla zřejmě vysazena při některém z gallašovských výročí, věk lípy se odhaduje na více jak sto osmdesát let. Na fasádě Základní školy na tříde 1. máje v Hranicích můžeme také narazit na Gallašovu podobiznu z roku 1906.
