Co jste možná (ne)věděli o tř. 1. máje
Někteří z vás si možná pamatují náš příspěvek o zajímavostech hranických ulic, kde jsme popisovali, jak ulice měnily svůj vzhled. Kdybyste Hranice navštívili v 70. letech a nyní, tř. 1. máje byste již nepoznali. Demolice starých objektů, vil a různých hospodářství pro územní přípravu výstavby nových panelových bytů definitivně změnila tvář bývalé předměstské Horní ulice. Zmizela stará obydlí někdejších svobodných dvorů i domky chalupníků, aby je nahradily několikapatrové obytné domy pro zlepšení bytové situace ve městě v tehdejší době. Co nás zajímá, je demolice zchátralého rozsáhlého objektu bývalého státního statku, který obyvatelé znaly pod názvem Horní dvůr. Jaká byla téměř 600letá historie tohoto předměstského objektu?
Až do poloviny 18. století byl Horní dvůr nejvzdálenější předměstský objekt od centra města při trhové silnici na Potštát, za nímž se všemi směry rozkládala jen vrchnostenská pole s rybníky, patřící tomuto dvoru. Dnešní silnice, která odbočuje ze tř. 1. máje směrem k hlavnímu vlakovému nádraží byla v minulosti zřízena vrchností jako soukromá polní cesta pro snadnější přístup k rybníkům.
Robota na panském dvoře
Přestože měl Horní dvůr bezmála 600letou historii, své jméno získal až v roce 1622, tedy přesně před 400lety, kdy po nevydařeném stavovském povstání připadlo hranické panství kardinálu Dietrichštejnovi konfiskované Václavu Molovi z Modřelic. Horní dvůr se na severním pahorku města rozprostíral již od 14. století jako svobodný statek hranického fojta a kromě mnoha lánů polí k němu patřilo i několik řemeslníků, ovocné zahrady, mlýn s pilou a sádkami na ryby, k nimž byla voda svedena strouhou z potoka Veličky, která se opět vlévala do Veličky v dnešní Galašově ulici u bývalého Ležákova mlýna (dnešní parkoviště v Galašově ulici). Všechny hospodářské práce ve dvoře i na polích vykonávali poddaní z Olšovce, Stříteže, Partutovic a Jindřichova. Pole museli zorat, zvláčet, zasít, sklízet a svézt obilí do panských stodol. Ovce panského dvora museli dvakrát do roka prát, stříhat jim vlnu a tu dávat do měchů. V privilegiu z roku 1489 bylo vyhrazeno právo pro dobytek z tohoto panského dvora svobodné pastvy v lese Drahotuch za řekou Bečvou. Dále byli poddaní povinni napouštět a opravovat všechny rybníky, lovit ryby a rozvážet je, čistit strouhy, zejména strouhu z Veličky. Při konfiskaci Václavu Molovi bylo v Horním dvoře chováno 2000 ovcí, 50 krav a 70 vepřů kromě drůbeže. O hospodářství ve dvoře se přímo staral šafář s šafářkou, dvě dívky u krav, kravař, sviňák a dva ovčáci, kteří dostávali plat.
Mlýn a pila
Jak již bylo řečeno, součástí Horního dvora byl také mlýn a pila. Vrchnost mlýn i pilu pronajímala nájemným mlynářům za roční nájem 170 zl., a to až do druhé poloviny 18. století, kdy mlýn prodala mlynáři Janu Ertlovi. Mlýn fungoval do konce 19. století než byl provoz zastaven pro nestálou vodu a nerentabilnost. Objekt koupila opět vrchnost, která jej v roce 1904 pronajala Rolnickému mlékařskému družstvu, které mlýn adaptovalo na mlékárnu. Při parcelaci velkostatku v roce 1928 koupil budovu mlékárny Josef Číhal, zednický a tesařský mistr z Rakova, který mlékařské družstvo přenesl do vhodnějších objektů v Čaputově ulici. Josef Číhal přebudoval starou mlékárnu na parní pilu, která byla v provozu až do padesátých let. Přestavěná budova staré bývalé pily a mlýna stojí v Bezručově ulici dodnes.
Řádění Švédů a konec Horního dvora
Během řádění švédského vojska ve městě roku 1643 byl Horní dvůr značně pobořen a mlýn s pilou spáleny, studna ve dvoře zasypána. Avšak do konce téhož století byly opět nové hospodářské i obytné budovy znovu vybudovány. Z toho důvodu byl na štítě hlavní obytné budovy šafáře umístěn v omítce oválný znak knížat z Dietrichštejna, který zde vydržel až do zboření dvora. V polovině 18. století byly objekty dvora rozšířeny a na paměť toho byl do budovy vsazen kamenný kvádr se znakem Dietrichštejnů s letopočtem 1751. Tato pamětní deska byla při demolici budov vyňata a uložena v lapidáriu městského muzea.
Celý objekt dvora po roce 1918 chátral, nacházely se v něm byty, poté mateřská školka a následně sloužil jako státní statek. Po rozhodnutí demolice velké části tř. 1. máje byl celý Horní dvůr v roce 1973 srovnán se zemí. Bohužel při hloubení základů pro výstavbu nových domů nebyla věnována pozornost výkopům pro zjištění památek nejstaršího osídlení hranického předměstí. S Horním dvorem tak skončila několikasetletá historie hranického panského dvora.
Kateřina Valentová
